Krušné hory s dětmi – Léni dolce vita

Naše první letošní dovolená směřovala do Krušných hor, kde jsme strávili několik pěkných dní. Ubytování jsme našli v obci Kovářská, apartmán byl v klidném panelovém domě, za domem hned velká louka směřující k lesu. Takže pro nás, kteří jsme s sebou měli i psa, to byla úplně ideální varianta. A kam jsme si udělali výlet?:-)

V den příjezdu jsme si udělali přímo z Kovářské procházku k bývalé vápence. Stará vápenka je velmi zajímavá stavba, najdete tu několik informačních panelů. Případná prohlídka interiéru se však musí domluvit předem. U vápenky je k dispozici i samoobslužný bar, kdybyste potřebovali doplnit energii před cestou zpět😊.

Druhý den jsme se vydali autem jen několik málo kilometrů do obce České Hamry, kde jsme zaparkovali (v tomto vám příliš neporadím, žádné oficiální parkoviště jsme zde nenašli a nakonec nechali auto před jedním domem s cedulí na prodej). Z Českých Hamrů je to do Německa do obce Hammerunterwiesenthal doslova pár kroků😊. Na konci ulice, kterou přijdete k našim západním sousedům, je po pravé straně nádraží místní úzkokolejky. Vlak tažený parní lokomotivou tady staví několikrát denně. My se vydali do města Kurort Oberwiesenthal, které je jednou z konečných stanic a odsud to byly jen dvě stanice. Vydat se ale můžete i opačným směrem až do Cranzahlu a užít si delší cestu. Německo nám připomnělo, že covid ještě neskončil a v městské hromadné dopravě jsou tu potřeba roušky, tak na to pozor. Po vystoupení v konečné stanici po asi 13 minutové jízdě kouzelným parním vláčkem jsme se vydali podle značení k lanovce na horu Fichtelberg. Nahoru jsme tentokrát nikam nešlapali, ale vyjeli v klidu lanovkou. Po nabažení krásných výhledů jsme se vydali pěšky z hory dolů zpět do města a po obědě a zákusku jsme vyrazili na cestu do Českých Hamrů. Značená cesta vede až do Cranzahlu a v několika místech vede poblíž trati, když budete mít štěstí, uvidíte tak jedoucí parní vlaky i při procházce. Cesta to není nijak náročná a většinou vede po asfaltu, aut se tu ale bát nemusíte. Pokud vám nebude vadit, že ho nevyužijete i při cestě z Fichtelbergu, můžete s sebou vzít odrážedlo, které je na tuto cestu jinak ideální.

Druhý den jsme měli naplánovaný výlet na vrch Mědník. Nicméně vzhledem k tomu, že jsme se ráno probudili do vytrvalého deště, museli jsme náš plán přehodnotit. Vyrazili jsme tedy do zámku v Klášterci nad Ohří. Vybrali jsme si Pohádkový okruh. Před jeho začátkem jsme využili kavárnu, která se nachází přímo na nádvoří zámku a najdete tu i dětský koutek. Samotná prohlídka s průvodcem vás zavede do pohádkového podzemí, kde najdete strašidla a strašidýlka od Vítězslavy Klimtové. Po prohlídce podzemí, vystoupáte naopak ještě na vyhlídkovou věž, kde vám a zejména dětem cestu vzhůru zpříjemní instalace na téma pověsti a legendy Krušných hor. Protože během naší návštěvy zámku přestalo pršet a z vyhlídkové věže jsme viděli zajímavou zříceninu, řekli jsme si proč ne😊. Vydali jsme se tedy podél řeky zámeckým parkem. Po jeho opuštění nás překvapilo krásné dřevěné hřiště ve tvaru velké lodě. Naproti je u vody i malé občerstvený, kde je venkovní herní koutek také. Po krátkém občerstvení se už úplně vyčasilo, nic nám tak nebránilo vyrazit dále. Zámecký park vystřídá lázeňský park a dále už cesta vede chatovou osadou podél řeky. Možností, jak se dostat na vrchol bylo několik, my jsme se vydali při první příležitosti vpravo mezi chaty a odtud šli po nenápadném značení s nápisy K hradu. Nejde o žádné oficiální značení, cesta vede po úzké lesní pěšině, ale nám vyhovovala, následně se napojila již na širší žlutou turistickou, která vás dovede až ke zřícenině. Vzhledem k tomu, že jdete zespodu od řeky, užijete si i pěkné stoupání. Odměnou je pak samotná zřícenina a výhledy do okolí. Při zpáteční cestě jsme se stavili na zmrzlinu v lázeňské kavárně.

Následující den už po špatném počasí nebylo ani památky a my se vydali do Božího Daru na Ježíškovu cestu. V infocentru si za 50,- Kč zakoupíte zápisníček a můžete vyrazit na trasu. My trošku váhali kudy, možná jsme někde přehlédli značení. Od infocentra se tak vydejte ulicí rovně směrem ke hřbitovu, za nímž Ježíškova cesta začíná. Na výběr máte kratší (5,6km) a delší okruh, který měří 12,9km. Prvních několik zastavení je však společných, takže se můžete rozhodnout i později. Každé stanoviště poznáte snadno podle dřevěného domečku, ve kterém najdete panel s krátkým vyprávěním o jedné z postaviček cesty, mapou a úkolem/otázkou k řešení. Řešení si děti zapíší do zápisníčku. Úkoly jsou velmi snadné, možná by stálo i za zvážení, zda nepřidat i variantu pro starší děti nebo těžší úkoly směřovat alespoň na delší část stezky. U téměř každého stanoviště najdete i nějaký herní prvek, kde se děti zabaví, Zejména v první části cesty je i řada další zábavy, Emičku moc bavily dřevěné sochy ptáků a krásné lavičky s dřevěnými zvířaty. Téměř ke konci po splnění úkolu č. 12 jsme ze stezky odbočili na dřevěný chodníček naučné stezky Božídarské rašeliniště, které také stojí určitě za návštěvu, na poslední 13 úkol jsme se poté vrátili. Po skončení stezky si za vyplněný zápisníček vyzvednete drobnou odměnu. Dávám velký palec nahoru za nápad, jak dostat do přírody i ty nejmenší turisty a udělat jim z cesty zábavu, věřím, že děti se tady opravdu nenudí. Vyšší frekvence lidí byla jen na prvním úseku cesty, lidí dost ubylo po rozdělení cesty na kratší a delší. Kousek za místem, kde se cesta dělí najdete i menší občerstvení, jinak už po cestě nic není. My jsme s sebou měli svačinu a na oběd jsme šli až zpět v Božím Daru do Radničního sklípku, který můžeme s klidem doporučit, hamburger byl skvělý. Naopak co nám chybělo byla zmrzlina, točená Tatra zmrzlina v jedné pizzerii nám dobrá nepřišla vůbec a jinou jsme cestou neviděli, ocením tedy tip na příště.

Tato dovolená byla ve znamení změny plánů :-D. Původně jsme naplánovali delší výlet, ale nakonec jsme se rozhodli, že si dáme jen kratší cestu. Zaparkovali jsme v obci Horní Blatná a vyrazili po žluté směr Blatenský vrch. Kousek za vesnicí najdete Černé jezírko s kačenami, první zastávka tak byla jasná 😊. Odtud budete stoupat až na Blatenský vrch. My jsme šli velmi velmi pomalu od borůvky k borůvce :-D. Nicméně až nahoru vyšla Ema téměř sama, což je u nás docela zázrak, motivace je holt důležitá. Ve zdejším kiosku si můžete zaplatit vstup (symbolických pár korun) na zdejší rozhlednu a občerstvit se. Od rozhledny jsme začali sestupem po červené, kousek pod vrcholem najdete Ledovou jámu, kde opravdu i koncem července byl zbytek sněhu a ještě o kousek níž Vlčí jámy a pak už zpět do vesnice. Na oběd jsme se zastavili v pivovaru Rýžovna (můžeme doporučit, jen pozor, neberou platební karty) a odtud už je to kousek do přírodní rezervace Rýžoviště, kam jsme se ještě na chvilku zastavili podívat. Protože jsme potřebovali vybrat hotovost, zajeli jsme do Jáchymova. Začali jsme kávou v Incognito Coffee, kde měli výborné domácí dorty a pak se krátce prošli po lázeňské kolonádě, kde je i velmi pěkné dětské hřiště. Obecně je třeba počítat s tím, že v této oblasti je dobré mít u sebe hotovost, míst kde nebylo možné použít kartu byla většina.

Cestou zpět z dovolené jsme se rozhodli zastavit v Zooparku Chomutov, který mne opravdu mile překvapil. Nečekejte exotická zvířata typická z jiných Zoo, specializují se převážně na zvířata Evropy, Asie a severní Afriky. Zoo samotná je pěkně udělaná, zvířata mají veliké výběhy a to mám ráda. Zážitek byl zejména Safari expres, který zajíždí do výběhů, ve kterých se pasou jeleni, zubři a další zvířata, ta už vědí, že z expresu přilétne i nějaká ta mrkvička, takže se nebojí a uvidíte je hodně zblízka. Do expresu nám vzali i psa, což bylo také fajn, že manžel nemusel čekat. Jízda s komentářem trvá kolem 50 minut a určitě stojí za to. V ZOO je i několik různých občerstvení, opět ale pozor na většině neberou karty.