Slovinsko s dětmi III. – dovolená z rodinného archivu
Poslední etapou naší cesty Slovinskem byl návrat do hor a především ke krásným Slovinským jezerům. Pojďte tam na chvilku s námi…
Ubytování jsme našli v apartmánech v malé vesnici Studor. Přímo v této vesnici je menší i muzeum. V té vedlejší Srednja ves byla moc příjemná restaurace a menší samoobsluha, na všechna místa výletů to bylo kousek.
Bohinjské jezero a vodopády Savica
Na této části cesty se nám během prvních dnů pokazilo počasí a ukázalo se, že i v červenci je třeba myslet na teplejší oblečení. Na první výlet jsme se vydali k Bohinskému jezeru a vodopádům Savica. Tohle jezero, které je největší sladkovodní plochou ve Slovinsku, je opravdu kouzelné. Když jsme ho viděli poprvé, nebylo moc hezké počasí a nad jezerem se vznášel mlžný opar, což mu dodávalo tajemnou atmosféru a jako bonus jsme nepotkali ani moc lidí. Parkoviště jsme našli kousek u městečka Ribčev Laz a okruh kolem jezera jsme začali u kamenného mostu a kostelíka svatého Jana Křtitele, odtud jsme se vydali po značkách a obcházeli jezero z pravé strany, tato strana jezera je krásná a celou dobu půjdete po lesních cestách, návrat druhou stranou je pak již podél silnice. Výlet se dá pojmout čistě jako okruh kolem jezera, my jsme se ho ještě rozhodli prodloužit o výstup k vodopádům Savica. Vodopády se nachází na západní straně jezera a cesta k nim je dobře značená. Závěr cesty je za příspěvek na údržbu cesty. Lidí tu již bylo více. U samotného vodopádu je vyhlídka, ale sami tu zřejmě opravdu nebudete. Výstup byl zvládnutelný, ale stoupání po schodištích to bylo, menším dětem by tento výlet určitě stačil samostatně i bez cesty kolem jezera. Pod vodopády jsme si v místní chatě dali dobrou polévku. U jezera v obci Ukanc jsme objevili i krásné dřevěné hřiště a vydali se druhou stranou zpět.
Vogel
Tento výstup byl vlastně neplánovaný a hodně náročný, doporučuji jen pro zkušené dětské turisty. Autem jsme vyjeli k lanovce, která se nachází mezi obcemi Ribčev Laz a Ukanc. Podle ukazatelů jsme od konečné stanice kabinové lanovky (1540 m.n.m) měli nejdříve v plánu kratší procházku, v jejímž průběhu jsme potkávali krávy a stáda oveček. Po první svačině v sedle, kde jsem měla původně v plánu končit, manžel navrhl, že půjdeme dál. Já se nejdříve zhrozila z časových údajů na ukazateli (ve Slovinku častěji bývá uvedený časový údaj namísto kilometrů). Moje prvotní myšlenka byla, že se úplně zbláznil, možná jsem to řekla i nahlas :-D. Nicméně jsme se rozhodli, že to zkusíme a případně se vrátíme, kdyby to vypadalo, že už máme dost. Nakonec však cesta docela pěkně ubíhala, postupně se změnila v náročnější kamenitou stezku a vyžadovala už pevnou chůzi. O co to bylo ale těžší, o to víc to toho našeho malého kamzíka bavilo, takže nakonec jsme došli až na vrchol hory Vogel (1922 m.n.m). Mohl z ní být nádherný výhled. Mohl, ale nebyl. Všude mlha. Na vrcholu jsme potkali partičku mladých Čechů, ač jsme byli z všudypřítomných krajanů ve Slovinsku už trošku otrávení, tady bylo setkání s našinci příjemné. Dcera od nich dostala na vrcholu kousek čokolády, nechali jsme si udělat společnou fotku a vyrazili nazpět, na dlouhé okounění nebylo počasí. V průběhu cesty jsme se rozhodli nevrátit stejnou cestou a vyrazit po jiné značce (na vrchol Vogelu je možné vystoupit dvěma cestami). Možná jsme se však všude netrefili a cestu si tak trochu natáhli. Lepší plánování by se příště hodilo, ale tato trasa byla hodně impulzivní:-). Cestou nazpět se docela vyčasilo, takže jsme si nakonec cestou k lanovce užili i nějaké ty výhledy na krásy Triglavského národního parku. Možnost občerstvení jsme našli jen u lanovky, takže tady jídlo určitě s sebou. Při zpáteční cestě už bylo opravdu krásně, rozhodli jsme se zkusit vodu Bohinského jezera. Dobře, já jsem rozhodla, ale přeci jsme se nemohli o takový zážitek ochudit:-). Co si budeme namlouvat, teplé opravdu nebylo :-D.
http://www.vogel.si/summer/prices-and-info/lifts
Jezero Bled
Fotky od tohoto jezera jsou pro Slovinsko ikonické – jezero s ostrůvkem a kostelíkem působí malebně, hodně jsem se na něj těšila. Což o to, jezero je krásné, fotky úžasné, ale žádnou přírodu tu moc nečekejte, tohle místo už pohltil turismus. Městečko na východní straně jezera je plné hotelů a kolem jezera vede vlastně asfaltová promenáda. Na opačné straně jezera je možné i koupání na menší pláži. Můžete si vypůjčit i veslici a projet se po jezeře. My jsme začali návštěvou místního hradu, který se nachází na skalnatém výběžku nad jezerem a je z něho krásný výhled. Prohlídka samotná za moc nestála. V téměř každé části tématické části hradu se s vás snaží vytáhnout další peníze za suvenýry nebo alespoň já jsem z toho měla takový pocit. Jedinou zajímavější částí bylo menší muzeum. Po nenáročné procházce kolem jezera jsme se ještě vydali na kopec nad Bled, kde je sedačková lanovka a příjemný okruh lesem s krásnými výhledy a pro děti možnost lanového centra a bobové dráhy. Na několika bobovkách už jsme byli, ale tahle má bezkonkurenčně nejhezčí výhled. Mohla bych na něj svádět i svou pomalou jízdu, ačkoli rodinu bych neoklamala :-).
Soutěska Vintgar
Toto měl být původně náš poslední výlet před cestou domů. Nakonec jsme se však rozhodli pobyt o den prodloužit, o tom ale až dále. Soutěska je opět hodně turistická, a ač by za jiných okolností byla krásná, tak v zástupu turistů a na úzkém chodníčku jsme si ji příliš neužili a znovu bych se tam asi nevydala nebo jen v nějakém méně exponovaném období. Samotná trasa není nijak náročná měří cca 1600m a projdete ji tam i zpět. Protože v našem ubytování nebylo již na další noc volno, našli jsme si ubytování v Camping Garden Park v Radovlijici. Stanů tu bylo jen pár, vše bylo velmi čisté, ve stanech normální postele, venku houpací sítě. Jen je třeba počítat s tím, že je vše slyšet, jako ve všech stanech, takže klid si úplně neužijete, ale na jednu noc to bylo skvělé útočiště.
Noční desítka
Hlavním důvodem, proč jsme si pobyt prodloužili, bylo to, že jsme u Bledského jezera viděli reklamy na noční běh. Můj muž a dcera jsou nadšení běžci, takže to nebylo ani moc rozmýšlení a šli jsme do toho. Přes den jsme odpočívali a koupali se a od odpoledne jsme už řešili registrace na běh a první závody. Nejdříve vyběhla dcera v dětských závodech a pak i já v kratičkém sranda běhu. Vzhledem k tomu, že jsem s sebou neměla ani tenisky, tak to vtipné opravdu bylo. Nicméně jako odměna za každý běh byla poukázka na kremeš (kremna rezina) a to prostě stálo za to:-D. Divím se, že jsem napsala tři díly o cestě po Slovinsku a tuhle dobrotu do teď vynechávala. Myslím v textu, na cestě určitě ne :-). Tenhle Slovinský desert z listového těsta, pudingu a šlehačky je totiž výtečný a vy ho určitě nevynechejte také. Poté už byl čas na manželův noční desetikilometrový běh kolem jezera. Fandění nám překazil déšť a na důkaz toho, jak jsou Slovinci milý, nám jedna paní pořadatelka stojící vedle nás půjčila svůj deštník a jen nám pak řekla, kam jí ho pak máme zanést, až náš chlap doběhne, že už musí zpět do práce. Nejsem si jistá, zda by se nám tohle stalo i u nás. Po běhu a zaslouženém kremeši jsme se vydali na zpáteční cestu domů do Čech.
Tohle byla naše první, ale doufám a věřím, že ne poslední cesta do Slovinska. Při ní jsme objeli většinu slovinských highlightů, ale zůstalo toho tady tolik k vidění. Při další cestě budeme objevovat i méně známá místa. Ačkoli Bohinj a Velikou Planinu bych ještě někdy v budoucnu ráda viděla znovu. A co vy, vydáte se do Slovinska také někdy?
Mohlo by se vám také líbit
Černá Hora s dětmi – Durmitor
Slovinsko s dětmi II. – dovolená z rodinného archivu
