Výzva Jdi do hor (i s nošencem)

Jeden z důvodů proč ráda nosím, je svoboda v tom, že se můžeme vydat v podstatě kamkoli bez ohledu na to, zda je cesta vhodná pro kočárek nebo ne. A ano většina těch nejhezčích tras kočárková bohužel není. Při brouzdání Instagramem jsem narazila na výzvu od Jdi do hor, a protože jsem na žádném z vrcholů zahrnutých do výzvy ještě nebyla, řekli jsme si doma proč ne?. Výzva už skončila, ale na vrcholy můžete vyrazit i tak, třeba i s nošencem jako my.

V čem výzva spočívala? Do stanoveného deadlinu bylo potřeba zdolat 6 vybraných vrcholů, jedna výzva byla pro Moravu druhá pro Čechy. My jsme absolvovali výzvu Čechy, která zahrnovala Milešovku, Tok, Mužské kameny, Plechý, Velkou Deštnou a Čáp. Na každém vrcholu bylo třeba se vyfotit a fotku nahrát na web organizátorů. Navíc za každý absolvovaný vrchol zasadí organizátoři jeden strom a to je hodně sympatické. Těm kdo zdolali a nahráli všech šest vrcholů, přišla po ukončení výzvy krásná medaile na památku. Samozřejmě není potřeba být někam přihlášený, aby člověk mohl vyrazit na hory. Ale známe to, někteří z nás motivaci potřebují?, já tedy určitě. Tahle výzva nás donutila vyrazit ven, i když se nám ten den třeba tolik nechtělo. A za to jsem byla ve finále hodně vděčná, protože to nakonec bylo vždy hrozně fajn. Vrcholy které byly dál, jsme navíc využili pro to, abychom si udělali výlet na celý víkend.

Každý z těchto vrcholů má několik variant, jak ho zdolat podle časových i fyzických možností. Já vám popíšu naše trasy. Po většinou si můžete najít i lehčí nebo naopak těžší varianty. Všechny cesty jsme absolvovali s rok a kousek starou nošenkou, která se nosila, ale na každé trase i kousky zdolávala po svých, medaili tak necháme na památku hlavně jí.

Milešovka (837 m n.m.)

Jako první vrchol naší výzvy jsme si vybrali horu Milešovku v Českém Středohoří, kterou jsme měli nejblíže. Milešovce se pro častý výskyt bouří a silného větru přezdívá Hromová hora a je vyhledávaná zejména pro krásný výhled. Pokud půjdete v našich stopách, vyrazte na cca 6 kilometrový okruh z vesnice Černčice. My jsme tu nenašli žádné parkoviště, parkovali jsem tak ve vesnici u cesty. Z vesnice vyrazte po modré, cesta nejdříve vede podél pastviny, která vás zavede na lesní cestu. Po chvilce modrá odbočuje z širší lesní cesty na užší pěšinu a začne stoupat, dovede vás k rozcestníku Nad Bílkou, kde se spojí modrá s červenou a společně vedou lesem k rozcestníku Milešovka. Odtud se vydejte po modré na vrchol Milešovky, kam už vám to nebude trvat dlouho. Na vrcholu Milešovky je meteorologická stanice, kde bývá otevřená rozhledna. V době našeho výstupu, však byla kvůli Covidu nepřístupná. Najdete tu i hospůdku s krásnou vyhlídkou, kde se můžete občerstvit.

Po občerstvení a pokochání se výhledem se vydejte stejnou cestou zpět až k rozcestníku Nad Bílkou. Tady se můžete vydat po modré zpět k autu, ale my si procházku prodloužíme. Vyrazte po červené prudce klesající lesní cestou. Po vystoupení z lesa vede červená kus po nefrekventované asfaltce, po jejímž obvodu můžete vidět sochy, které jsou zahrnuty do Cesty přátelství, jejímiž autory jsou autoři z ČR a Německa. Sochy a plastiky byly instalovány v roce 2002 a symbolizují nápravu vztahů mezi Českem a Německem. V obci Bílka se na rozcestí odpojte z červené a vydejte se pro změnu po značce zelené. I na této cestě uvidíte výše zmíněné plastiky, které vám zpestří cestu a ta vás dovede až zpět do obce Černčice.

• 

• 

Velká Deštná (1116 m n.m.)

Tentokrát se vydáme na nejvyšší horu Orlických hor. Popíšu vám příjemný 11 Km dlouhý okruh, při kterém vystoupíte na rozhlednu Velká Deštná. Zaparkujte na parkovišti v Zákoutí v Deštném v Orlických horách. Odtud se dejte po silnici po žluté a zelené značce. V tomto úseku vám cestu ještě bude znepříjemňovat doprava, ale nebojte, nejde o nijak dlouhý úsek, po chvíli už půjdete po méně frekventované silnici mezi chatami až k rozcestníku Šerlišský důl, kde odbočíte vpravo po žluté ze silnice na lesní cestu, která zde začne pomalu stoupat. Lesem vás cesta zavede až na louku, kde vás čeká asi největší stoupání dnešní trasy. Žlutá vás zavede až k Masarykově chatě, kde doporučuji se před další cestou zastavit a posilnit na zbytek trasy. Poté se vydejte po červené stezce hřebenovkou – Jiráskova cesta, po které půjdete  cca 3,7km. U rozcestníku Velká deštná je pak další možnost občerstvení. Z rozcestí se vydejte po zelené, která vás po chvilce zavede na rozhlednu na vrcholu Velká deštná. Rozhledna je pěkná, vstup zdarma, při naší návštěvě tady hodně foukalo. Z rozhledny vyrazte dále po zelené, po které sestoupíte až do Luisina údolí, na rozcestí se dejte doprava po modré, chvilku půjdete po silnici, ze které se po pár set metrech na dalším rozcestí dáte opět doprava a půjdete lesní cestou až zpět do zákoutí. Nelekněte se, dvakrát budete přecházet silnici. Za odměnu se zastavte v Deštném v Kozím chlívku, stojí to opravdu za to?, zejména ovocné knedlíky neměly chybu a mají tu i dětské hřiště.

• 

• 

• 

Čáp (786 m n.m.)

Nejlehčí z výstupů byl ten na rozhlednu Čáp. Pokud jste o vrcholu Čáp nikdy neslyšeli, buďte v klidu já také neJ, přesto jde o nejvyšší vrchol Adršpašsko-teplických skal. Určitě je možné si udělat výlet i delší. My však čas a síly vložili do návštěvy Skalního města Adršpach, proto jsme na Čáp vyrazili nejsnazší možnou cestou z vesnice Skály. Vydejte se po zelené chatovou osadou až k rozcestí Pod Čapím vrchem, zde odbočte doprava a vystoupejte až k Rozhledně. Stejnou cestou dojdete zpět. Dohromady to budou příjemné 3 km. V obci Skály můžete ještě po červené navštívit zříceninu hradu Skály a Černé jezírko. 

• 

• 

Mužské kameny (1413 m n.m)

Naopak nejdelší trasu jsme si vybrali v Krkonoších. Tuto cestu však popíšu brzy v článku o naší Krkonošské dovolené?.

Plechý (1378 m n.m.)

Vrchol Plechý ležící na českých hranicích, je sice až pátý nejvyšší vrchol na Šumavě, přesto je výstup na Plechý z české strany náročný a zejména dlouhý, což jsme i vzhledem k naší nošence absolvovat nechtěli. Z německé strany vás ale na Plechý zavede příjemná nenáročná hřebenovka. Pokud hledáte snazší výstup, vyplatí se určitě zajet sem. Zaparkujte na parkovišti s názvem Dreisesselparkplatz, odtud se vydejte po silnici směrem k rozcestníku, doleva se můžete vydat na vyhlídku na Třístoličník, najdete tu i občerstvení, lepší je tak, zastavit se zde až cestou zpět. Doprava se po červené dostanete přes Trojmezí na vrchol Plechý. Cestou přejdete již to zmíněné Trojmezí, tedy místo, kde se, jak název napovídá, sbíhá hranice tří zemí ČR, Německa a Rakouska. Zdejší krajina je velmi specifická a zajímavá. Z vrcholu Plechý vede stejná cesta zpět, dohromady tak absolvujete cca 10 km.

• 

• 

• 

• 

• 

Tok (865 m n.m)

Na závěr si nechávám trasu, která se mi osobně líbila nejvíc a to horu Tok, nejvyšší horu Brdské vrchoviny, ačkoli hora je pro tento vrchol poněkud nadnesený výraz. Na Tok jsme vyrazili z parkoviště v obci Obecnice po červené značce, cesta vede nejdříve po širokých lesních cestách, která vás přivedou ke kamenným schodům. Po tomto výstupu se budou střídat úseky lesa a vřesoviště. Abyste vrchol hory Tok nepřehlédli, budete se muset trochu snažit. Vrchol je označen haldou kamení a nenápadným dřevěným křížem. Odtud se můžete vydat stejnou cestou zpět, osobně vám však doporučuji pokračovat dál. Podle mého nejhezčí úsek cesty následuje dál po červené až k rozcestí se zelenou s názvem Dlouhý kámen. Uvidíte zde dopadovou plochu Tok, založenou už v roce 1931, která se v dnešní době změnila v nádherné barevné vřesoviště. Od rozcestníku se buď můžete vydat zpět, my jsme se rozhodli udělat okruh a vydali se dál doprava po zelené, tento úsek vede po asfaltce až k rozcestníku Marianna Studánka, tady se vrátíte zpět na lesní cestu a budete pokračovat po modré kolem Rusínské boudy a zpět ke kamenným schodům, do Obecnice se dostanete dále po červené. Pokud nebudete chtít ani tady jít stejnou cestou, můžete si cestu zpestřit po chvíli odbočkou po zelené naučné stezce, která vás do Obecnice zavede také. Většinu trasy absolvujete ve vojenském prostoru a značky podél cesty vás budou upozorňovat na to, že tady není radno scházet z cesty. Plocha v těchto místech není vyčištěná od munice a je nutné se držet značených tras, ne opravdu se tady na houby radši nevydávejte?.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Jak to máte vy, rádi se účastníte takovýchto výzev? Motivují vás takové výzvy nebo vás nechávají chladnými? Budu ráda za vaše zprávy nebo komentáře, zároveň nás můžete sledovat na instagramu, kam dávám naše výlety průběžně.